Stojíme, chodíme, mluvíme!

Ahoj, ahoj a ještě jednou ahoj!

Dlouho jsem nenapsala nic o tom, jak se nám s Michálkem daří, jak spolu doma válčíme a co je u nás nového.

Ale kde začít? Je toho tolik!

Tak dejme tomu...mezi 10-11 měsícem začal chodit... Takže si jistě dokážete představit, jak to u nás od té doby vypadá. Na knihy moc času není a na blog ještě méně. Musím se teď Míšovi hodně věnovat, začíná i krásně mluvit, tak abych něco nezanedbala a byl z něj šikovný chlapeček. Je to teď fajn. Hlavně ty jeho rozzářené očička, když dostane přesně to, o co si řekne :-) 

Ale abych řekla pravdu, trošku mi z toho hrabe. Mluvím skoro stejně, jako on. To znamená, že nejdu spát, ale jdu hají... Nejdu jíst, ale jdu dělat hami a tak dále. Rodičové určitě znají :-D

Teď už jen naučit na nočník, což je teda velký boj, prcek utíká a nespolupracuje, ale věřím, že to zvládneme ;-) 
Tak vám přeji hezké chvíle, rodičům pevné nervy a všem spoustu knih a času na čtení :-)

Čau! :-)